#36: 7 Year Bitch - Hip Like Junk

Na své druhé desce "¡Viva Zapata!" 7 Year Bitch zjišťují, že na hudební nástroje se dá hrát i delší dobu, není třeba je hned ničit. Se svým hlasem nemusíte ani pořád křičet, můžete ho třeba použít i ke zpěvu. 

Nechápejte mě špatně, krví a žlučí prolitý debut "Sick 'Em" miluju, mám ho ještě raději než dvojku. V sedmnácti mi byl komfortním albem a dokázala jsem se ztotožnit se všemi těmi negativními emocemi a obří porcí nasranosti. Na stranu druhou chápu, že je druhá nahrávka pro kritiky stravitelnější. 

"Well, can I bounce, bounce a rock off your head?"

V pozadí jejího zrodu stojí tragická událost, kdy byla znásilněna a zavražděna kamarádka Mia Zapata z kapely The Gits (najdete ji i na coveru). Deska zároveň vyšla rok po smrti kytaristky Stefanie Sargent, která se pro změnu předávkovala. 

Drogy a zlobivého kamaráda/milence, který se nemůže zbavit závislosti na heroinu, řeší i "Hip Like A Junk" se svou příznačnou basovou linkou. Manifest grunge, který po hříchu zůstal zapomenutý v kytarovém podsvětí.

Najdete na: ¡Viva Zapata! (1994)

Také by se vám mohlo líbit: 7 Year Bitch - The Scratch, L7 - Pretend We're Dead, Sonic Youth - Kool Thing

#33: Halsey - You Asked For This

V hudebním světě byste našli asi jen málo překvapivějších kolaborací, jakou v roce 2021 bylo spojení popové zpěvačky Halsey a industriálních černokněžníků Trenta Reznora a Atticuse Rosse. A protože v praxi se cokoliv, na co sáhnou ruce tohoto šikovného páru, promění v diamant, výsledkem bylo jedno z nejsilnější alb toho roku (a klidně i dekády a tak dále) "If I Can't Have Love, I Want Power".

Halsey se z vod mainstreamové pop music pokoušela vymanit už na minulé řadovce "Manic". Na novince se jí tato proměna povedla dokonale. Reznorův a Rossův rukopis na albu plném industriálních, post-punkových či grungeových vlivů bezpečně poznáte, zahalena je do něj výpověď silné ženy a budoucí matky. Opustit žánr, se kterým umělec prorazil, je pokaždé risk, ale také v případě Halsey nezbývá než uznale pokynout hlavou. Ba ne - klaním se až k zemi!

"I want a fist around my throat. I wanna cry so hard, I choke. I want everything I asked for."

Jedním z nejvýraznějších momentů desky je poté "You Asked For This", podobenství ke klasickému rčení "Dej si pozor na to, co si přeješ". "No tak, buď velká holka, tohle jsi chtěla," promlouvá část zpěvačky, která bude mámou, k části, která je vyděšená z velké životní změny a zoufale si přeje zůstat dítětem. 

PS: Snažím se sem pokaždé dávat původní verzi skladby, ale s tímto živým provedením ráda udělám výjimku. 

Najdete na: If I Can't Have Love, I Want Power (2021)

Také by se vám mohlo líbit: Halsey - Honey, Nine Inch Nails - We're In This Together, Garbage - Only Happy When It Rains

#26: Foals - What Went Down

Znáte ten pocit, když některý song posloucháte jednu dobu v kuse, pak to ustane, několik let ho neslyšíte a pak ho zase objevíte? Přesně to se mi před pár dny stalo s touhle živočišnou vypalovačkou "What Went Down" ze stejnojmenného alba Foals, které k mému velkému překvapení vyšlo už v roce 2015. Pro mě je to totiž soundtrack jara 2016.

"They threw me a party, there was no one around."

V rámci přípravy na červnový koncert v Praze jsem si na Spotify vytvořila playlist. "What Went Down" byl pro mě podle názvu jeden z těch známějších songů, ale teprve až jsem si ho pustila, mi došlo, jak moc známý je! Vlastně mě fascinuje, jak můžete jedním songem naprosto žít, a stejně definitivně ho poté zase vypustit z hlavy. Můj starý blog mi říká, že to nebyla láska na první poslech, ale propadla jsem mu teprve až po živém provedení na tehdejších cenách NME. A teď už si na všechno vzpomínám.

Vzpomínám si, proč mě ta píseň tak oslovila (kromě nakažlivého dravého rocku), vzpomínám si, kdo byl tehdy můj apple of my eye, že when I see a man, I see a liar, a taky už vím, že mé tehdejší trápení, to, které jsem si promítla do textu, už vůbec není aktuální, což mi zase dává naději. A to je naděje i pro vás všechny.

"I tried and I tried and I was never the same. So no longer felt love and I'm forever changed."

A jo, sakra! Vždyť je to taky na soundtracku mé (stále nevydané) knihy!

Najdete na: What Went Down (2015)

Také by se vám mohlo líbit: Foals - Inhaler, White Lies - Fire And Wings, The Walkmen - The Rat

#24: Wolf Alice - The Beach

Že je "Blue Weekend" ojedinělá deska, dokazuje i to, že se stále nemůžu rozhodnout, který moment mám na ní nejradši Je to punkrockový mejdan "Play The Greatest Hits"? Kalifornské pábení "Delicious Things"? Anebo otvírák "The Beach"? (Nebo něco úplně jiného?) Uznávám, takhle to mám s Wolf Alice pokaždé. S jejich alby žiju dlouhé měsíce/roky po vydání a v různých etapách života se nacházím v různých skladbách. Poslední měsíce u mě jednoznačně vede právě "The Beach".

"When will we three meet again? In thunder, lightning, in rain."

Pamatuju si to jako dnes. Byl slunečný páteční podvečer na začátku června před dvěma lety, když se mi do uší poprvé rozeznělo to jemné vybrnkávání. Seděla jsem na balkoně a pro ten vzácný okamžik jsem si nalila i nějaké levné víno z večerky. Nové album Wolf Alice po čtyřech předlouhých letech! Kolik věcí se za tu dobu změnilo. Když jsem poprvé poslouchala předcházející "Visions Of A Life", zrovna jsem u babičky uklízela. Dnes babička nežije a v tom domě jsem už pět let nebyla... Ale to je jiný příběh.

Teď jsme už v roce 2021 a já se zaposlouchávám do prvních tónů "The Beach", podle mě jednoho z nejlepších otvíráků, které jsem měla tu čest slyšet. Tehdy jsem ještě netušila, že stojím na okraji vzácného životního období překypujícího zážitky a radostí. (A jo, něco podobného jsem psala už tady, ale já za to nemůžu. Rok 2021 prostě takovej byl!) Den po vydání "Blue Weekend" jsem se ani nevím jak ocitla na šíleném večírku u někoho v bytě. Když jsem po desáté dopoledne v obzvláště parnou neděli mířila na bus domů, cestou mi v hlavě zněly všechny ty nové melodie a já litovala, že nemám sluchátka, abych si je mohla pustit. To byla taky první věc, kterou jsem po návratu udělala. Bála jsem se, že si kvůli následné kocovinové depce ty songy zase zprotivím. Jenže tenhle den byl jenom jeden z mnoha. Za týden byl už dávnou minulostí, protože se staly další věcí a já byla na jiných akcích a setkávala se s dalšími lidmi. A "Blue Weekend" mi byl ochotným soundtrackem do pozadí - ani to jsem toho červnového večera ještě nemohla tušit. Jak moc se mnou ta deska splyne. A že některé texty budou skoro doslova kopírovat můj život. Kolikrát se vám takové věci dějí?

"Let me off, let me in. Let others battle, we don't need to battle and we both shall win."

Zatím ale nechme za sebou fantaskní večírek kdesi v Los Angeles (nebo třeba v Praze), prázdný dům, který prosvětluje měsíční světlo, nebo kuchyň, ve které se tančilo na nejlepší hity. Zatím jsme stále na začátku. Na scénu rozvážně nastupuje kytara, přidává se hlas Ellie, která cituje první verše ze Shakespeareova Macbetha. Připojují se další nástroje, atmosféra se prohlubuje. Kytarová bomba pokojně tiká, až v druhé půli za doprovodu sboru a orchestru vybuchuje v grandiózní finále.

"The Beach" je songem o přátelství, odpuštění, radosti i smutku. "The Beach" je letní nadechnutí, podzimní nostalgie, zimní melancholie a jarní naděje. I close my eyes and imagine I'm not there...

Najdete na: Blue Weekend (2021)

Také by se vám mohlo líbit: Honeyblood - Braid Burn Valley, Wolf Alice - The Last Man On Earth, Caroline Ross - Love / Lover / Friend

#8: Wolf Alice - Yuk Foo

Ve třeťáku na střední jsem měla období ženských punkových kapel. Záměrně neuvádím riot grrrls, protože bandy, které jsem poslouchala, se k tomuhle hnutí přímo nehlásily. Pod pojmem riot grrrls si znalejší hudební posluchač navíc automaticky vybaví Bikini Kills, s jejichž filozofií jsem se taky moc neztotožňovala. Moje svatá trojice byla 7 Year Bitch, L7 a Babes In Toyland. Podle téhle premisy měla být "Yuk Foo" od Wolf Alice láskou na první poslech. Nebyla.

"Am I a bitch to not like you anymore? Punch me in my face, I wouldn't even fight you no more."

Zprvu jsem nevěděla, co si o tom songu myslet. Všechno to řvaní, sprostý slova, zprofanovaný edgy hesla. Přišlo mi to jenom jako póza, vztek na efekt. Jako když je vám patnáct a chcete se vzbouřit rodičům, tak začnete dělat všechny ty puberťácké pičoviny, které ale postrádají jakýkoliv hlubší smysl. Strašně prvoplánový. Nedocházelo mi to. Nakonec jsem to ale i já pochopila. 

Ušetřím vás vašeho času a nebudu vám popisovat jednu ze svých trapných "romancí", které jsem v létě 2017 prožívala. Něco vám ale povím: Víte, jaké lidi nesnáším? Takové ty, kteří furt dělají jakože o vás mají zájem, ale přitom zájem vůbec nemají. Určitě je znáte taky. Osobně tuhle mentalitu nechápu, protože já když zájem nemám, tak ho třeba... ani neprojevuju? Wau. A když zájem mám..., tak ho třeba fakt mám? Wau. Logické myšlení, k němuž někteří pravděpodobně nikdy nedospějí. Postupem času jsem zjistila, že zádrhel byl jednoduše v tom, že ten člověk byl bez pardonu debil a já nakonec byla ještě vděčná, že to tak (ne)dopadlo, ale tyhle věci vám dochází až později. Tehdy jsem byla jenom nasraná. Na sebe. Na něho. Na celý svět. A furt jsem to musela ze všech stran řešit, protože overthinking. "Yuk Foo" se mi líbilo stále víc a přesně si pamatuju na ten aha moment.

"'Cause you bore me to death. Well, deplore me, no, I don't give a shit."

Šla jsem tehdy někam dva a půl kilometrů pěšky, večer jsme dělali táborák. Měla jsem být v pohodě a těšit se, ale namísto toho jsem zase řešila nepodstatný věci. A pak jsem už vnitřně vybuchla. "Proč mám být JÁ v hajzlu z toho, že někdo jiný je idiot? Už mám toho po krk!" V hlavě jsem si vybavovala slova textu "Yuk Foo" a úplně všemu jsem už rozuměla. A už jsem věděla, v čem tkví léčebná síla songu. Sebedestrukční pitvání nitra à la NIN nebo zápisky z podzemí plné metafor à la Sleigh Bells jsou sice fajn, ale občas prostě máte chuť jenom zakřičet: "Jdi do hajzlu! Nezajímáš mě!" "Yuk Foo" je vztek ve své nejryzejší podobě.

"And now I'm fucked and that fucks you too, haha. So fuck the world and you and you and you!"

Když to převedeme do univerzálnější podoby, "Yuk Foo" je feministický vzkaz všem lidem, kteří od vás pořád něco očekávají a na základě každého vašeho rozhodnutí a činu si o vás dělají úsudek. Můžete je věčně poslouchat a věřit jim. Nebo se na to taky vykašlat. Zůstat sví. A ukázat jim důrazný prostředníček. FUK YOO!

Najdete na: Visions Of Life (2017)

Také by se vám mohlo líbit: L7 - Shitlist, Babes In Toyland - Handsome And Gretel, 7 Year Bitch - Gun