Nepravděpodobné duo Lady Gaga a Bruno Mars vydalo instatní klasiku, ve které nepravděpodobně koketuje se soft rockem i country. Nová tvorba Lady Gaga mě už nebere, tohle mě ale chytlo za srdce.
"Paint the black hole blacker."
Je to temné. Je to návykové. Je to dokonalá kolaborace dvou muzikantů s pokřivenou duší. A kdo to chce mít kompletní, může si k tomu dát ještě krátký film z dílny Shiy LaBeoufa (sorry, jestli jsem to sklonila špatně). Já ho na ČSFD okomentovala následovně: "Poté, co jsem díky tomuhle krátkému snímku poznala Cage, obávám se, že on svůj part nehrál."
Ale o Cageovi třeba až někdy jindy...
"I'm the mani-mani-mani-mani-mani-maniac."
Na své druhé desce "¡Viva Zapata!" 7 Year Bitch zjišťují, že na hudební nástroje se dá hrát i delší dobu, není třeba je hned ničit. Se svým hlasem nemusíte ani pořád křičet, můžete ho třeba použít i ke zpěvu.
Nechápejte mě špatně, krví a žlučí prolitý debut "Sick 'Em" miluju, mám ho ještě raději než dvojku. V sedmnácti mi byl komfortním albem a dokázala jsem se ztotožnit se všemi těmi negativními emocemi a obří porcí nasranosti. Na stranu druhou chápu, že je druhá nahrávka pro kritiky stravitelnější.
"Well, can I bounce, bounce a rock off your head?"
V pozadí jejího zrodu stojí tragická událost, kdy byla znásilněna a zavražděna kamarádka Mia Zapata z kapely The Gits (najdete ji i na coveru). Deska zároveň vyšla rok po smrti kytaristky Stefanie Sargent, která se pro změnu předávkovala.
Drogy a zlobivého kamaráda/milence, který se nemůže zbavit závislosti na heroinu, řeší i "Hip Like A Junk" se svou příznačnou basovou linkou. Manifest grunge, který po hříchu zůstal zapomenutý v kytarovém podsvětí.
