Nepravděpodobné duo Lady Gaga a Bruno Mars vydalo instatní klasiku, ve které nepravděpodobně koketuje se soft rockem i country. Nová tvorba Lady Gaga mě už nebere, tohle mě ale chytlo za srdce.
"Paint the black hole blacker."
Je to temné. Je to návykové. Je to dokonalá kolaborace dvou muzikantů s pokřivenou duší. A kdo to chce mít kompletní, může si k tomu dát ještě krátký film z dílny Shiy LaBeoufa (sorry, jestli jsem to sklonila špatně). Já ho na ČSFD okomentovala následovně: "Poté, co jsem díky tomuhle krátkému snímku poznala Cage, obávám se, že on svůj part nehrál."
Ale o Cageovi třeba až někdy jindy...
"I'm the mani-mani-mani-mani-mani-maniac."
Na své druhé desce "¡Viva Zapata!" 7 Year Bitch zjišťují, že na hudební nástroje se dá hrát i delší dobu, není třeba je hned ničit. Se svým hlasem nemusíte ani pořád křičet, můžete ho třeba použít i ke zpěvu.
Nechápejte mě špatně, krví a žlučí prolitý debut "Sick 'Em" miluju, mám ho ještě raději než dvojku. V sedmnácti mi byl komfortním albem a dokázala jsem se ztotožnit se všemi těmi negativními emocemi a obří porcí nasranosti. Na stranu druhou chápu, že je druhá nahrávka pro kritiky stravitelnější.
"Well, can I bounce, bounce a rock off your head?"
V pozadí jejího zrodu stojí tragická událost, kdy byla znásilněna a zavražděna kamarádka Mia Zapata z kapely The Gits (najdete ji i na coveru). Deska zároveň vyšla rok po smrti kytaristky Stefanie Sargent, která se pro změnu předávkovala.
Drogy a zlobivého kamaráda/milence, který se nemůže zbavit závislosti na heroinu, řeší i "Hip Like A Junk" se svou příznačnou basovou linkou. Manifest grunge, který po hříchu zůstal zapomenutý v kytarovém podsvětí.
V roce 2015 vydali britští indie rockeři druhou studiovou nahrávku "Mothers", na které překopali svůj styl a kytarovou devasátkovou nostalgii vyměnili za syntezátory, opulentnost a radost ze života. A protože právě gradace je vlastnost, která prostupuje celou deskou, závěrečná skladba je skutečným vyvrcholením tvůrčích sil formace.
"Hear the 303 and break free!"
"Fueiho Boogie", jako odkaz na nesmyslný Fueiho zákon, který znemožňoval návštěvníkům japonských klubů tančit po půlnoci, je tou nejambicióznější věcí, jež pětice kdy vydala. Osmiminutové futuristické disko je jako napěchovaný papiňák a s přibývajícími minutami odkrývá další a další polohy. (Je to vlastně takové acidové "Sea Within A Sea".) Napětí, kdy nemůžete tančit, ale basy, divoce přeblikávajicí jako neony nočního Tokia, se vám zarývají do nervové soustavy, je skoro hmatatelné a sílí s každou novou odzpívanou větou. "Nebudeme končit o půlnoci! Nemůžete nám zakázat náš styl!" zní poslední věta druhé sloky a hudebníci následně už nepotlačují své emoce a naplno rozjíždějí boogie, které se v úplném závěru láme do raveového šílenství.
Kdyby podobnou věc vydali Swim Deep z debutu, mysleli byste si, že si dělají legraci. Podobný konec ale už nemůže být pro "Mothers" příznačnější. Kapela s ní otevřela nové hudební světy a svůj potenciál nechala rozletět do všech stran.
V hudebním světě byste našli asi jen málo překvapivějších kolaborací, jakou v roce 2021 bylo spojení popové zpěvačky Halsey a industriálních černokněžníků Trenta Reznora a Atticuse Rosse. A protože v praxi se cokoliv, na co sáhnou ruce tohoto šikovného páru, promění v diamant, výsledkem bylo jedno z nejsilnější alb toho roku (a klidně i dekády a tak dále) "If I Can't Have Love, I Want Power".
Halsey se z vod mainstreamové pop music pokoušela vymanit už na minulé řadovce "Manic". Na novince se jí tato proměna povedla dokonale. Reznorův a Rossův rukopis na albu plném industriálních, post-punkových či grungeových vlivů bezpečně poznáte, zahalena je do něj výpověď silné ženy a budoucí matky. Opustit žánr, se kterým umělec prorazil, je pokaždé risk, ale také v případě Halsey nezbývá než uznale pokynout hlavou. Ba ne - klaním se až k zemi!
"I want a fist around my throat. I wanna cry so hard, I choke. I want everything I asked for."
Jedním z nejvýraznějších momentů desky je poté "You Asked For This", podobenství ke klasickému rčení "Dej si pozor na to, co si přeješ". "No tak, buď velká holka, tohle jsi chtěla," promlouvá část zpěvačky, která bude mámou, k části, která je vyděšená z velké životní změny a zoufale si přeje zůstat dítětem.
PS: Snažím se sem pokaždé dávat původní verzi skladby, ale s tímto živým provedením ráda udělám výjimku.
Jestli mi něco z těch pekelných středoškolských let chybí, tak jsou to víkendové večery u televize, kdy jsem pronikala do tajů světové kinematografie. Byla to poslední červnová sobota roku 2008, přede mnou dva měsíce prázdnin, než jsem nastoupila do třeťáku. Ideální čas pustit si druhý díl Tarantinova velkodíla, který zrovna dávali nejspíš na Nově. A ne, skutečně si to nepamatuju, ale mám ČSFD, víme?
"Well no one told me about her, the way she lied."
Kromě toho, že je Tarantino filmařský génius, geniálně do svých počinů umí také zakomponovat hudbu. Většina písní je vytažena z muzikálních hlubin a druhý život získávají právě díky filmu. "About Her" je mashup song vytvořený speciálně pro film.
Nenáviděný manažer Sex Pistols Malcolm McLaren si pro tyto účely vypůjčil klasický song The Zombies "She's Not There" a sampl ze skladby "St. Lewis Blues" Bessie Smith. Výsledek pasuje do závěrečné scény filmu tak dokonale, že je to láska na první poslech a jeden z takových těch památných filmových momentů, které se vám vryjí do paměti.
